Mapa - Uroševac (Komuna e Ferizajt)

Uroševac (albánsky Ferizaj, srbsky Урошевац/Uroševac, před rokem 1912 Феризовићи/Ferizovići) je město v jihovýchodní části Kosova. Nachází se asi 40 km jižně od kosovské metropole Prištiny. Patří mezi největší kosovská města, podle sčítání roku 2011 mělo samotné město asi 43 000 obyvatel a celá obec asi 109 000 (3. největší po Prištině a Prizrenu). Město je etnicky téměř čistě albánské, s romskou menšinou. Je střediskem Ferizajského okruhu. Leží v nadmořské výšce okolo 580 m, přímo na rozvodí Černého a Egejského moře. Protéká jím říčka Nerodimka, která se právě před městem větví do dvou ramen, z nichž každé odtéká do jiného moře. Symbolem města jsou pravoslavný kostel a mešita v samotném středu Uroševace.

V období mezi 12. až 14. stoletím bylo okolí dnešního města jedním z centrálních částí středověkého srbského státu. Nacházela se zde řada sídel tehdejších správců (Nerodimlje, Svrčin, Petrič, Pauli). Samotné město však vzniklo až v novější době.

V moderní době se město rozvíjelo díky železniční trati, která zároveň tvoří i jeho osu. Byla otevřena v roce 1874 (jakožto první železnice na území dnešního Kosova) a vedla od jihu ze Skopje do Kosovské Mitrovice (později prodloužena do Kraljeva). Nejvýznamnější stavbou v něm byl zájezdní hostinec (tzv. han), jehož majitelem byl Feriz Šašivari. Jeho jméno dalo název i rozvíjející se osadě (Ferizovići). Objevoval se také ještě název Tasyan podle fonetického přepisu francouzského slova station označující místní nádraží.

Nejprve se sem stěhovali Srbové a Albánci z Prizrenu a později i Arumuni z Bitoly. Roku 1891 byla v centru města zbudována mešita, která se dochovala do dnešních časů. Na počátku 20. století zde stálo již 400 domů. Město bylo rozděleno na jednotlivé čtvrti, kde dominovaly různé národnosti.

V roce 1910 se do Uroševace rozšířily protesty z nedaleké Prištiny, které vyvolalo zvýšení daní.

V závěru roku 1912 po skončení první balkánské války získalo Uroševac Srbsko. Srbové změnili jeho název na Uroševac, podle Štěpána Uroše V. Město bylo přejmenováno po porážce místních povstalců a obsazení srbskou armádou dne 25. ledna 1912. Místní albánské obyvatelstvo se však příchodu nové nadvlády bránilo se zbraní v ruce.

Náboženské stavby v Uroševaci. Během první světové války byl Uroševac okupován Bulharskem a zařezno pod Vojenskou inspekční oblast Makedonie.

Podle jugoslávského sčítání lidu z roku 1921 mělo město 3529 obyvatel (728 domů), o deset let později už 5193 (1026 domů). Po začlenění do srbského státu začal jeho rozvoj; v roce 1924 byl schválen první urbanistický plán města a vybudována i první základní škola evropského stylu. V souvislosti s kolonizací Kosova se sem usídlili nově příchozí z regionu Hercegoviny. I přes všechny investice patřilo město k nejzaostalejším částem jugoslávského království. Místní albánské obyvatelstvo bylo k státu značně nedůvěřivé až nepřátelské. Většina místních (do druhé světové války byly zhruba 2/3 obyvatel města albánské národnosti) se věnovala buď řemeslné činnosti, nebo zemědělství. Jediným větším podnikem byla továrna na výrobu dlaždic, která vznikla již na počátku století.

V období existence meziválečné Jugoslávie zde také vznikl pravoslavný chrám sv. Štěpána Uroše V. (1933). Zbudován byl přímo vedle mešity, na jejím pozemku.

Město bylo dne 17. listopadu 1944 osvobozeno jednotkami jugoslávských partyzánů, nicméně již v únoru 1945 bylo město předmětem střetů mezi j armádou Jugoslávie a ozbrojenými skupinami Balli Kombëtar, bojujícími o moc. Místní mešita byla poničena během druhé světové války.